zařvati dok. (1. j. -řvu, rozk. -řvi, -řvěte, -řvete) 1. (~; co) vydat krátký řev: raněný lev zařval; mohutné zařvání šelem; – expr. z. vzteky, bolestí, smíchem; z. z plných plic; z. na celé kolo; přen. expr. zařvaly motory letadel; zařvala siréna zaječela 2. (~; co) velmi silným hlasem krátce promluvit, zavolat; (silně) zakřičet 2: zařval, aby ho slyšeli; z. nadávku; poslední větu téměř zařval 3. (na koho) řvaním se krátce obořit, pokárat někoho; (silně) zakřičet 3: zařval na ně, aby šli odtud 4. zhrub. zaplakat 1: kluk celý den nezařve 5. zhrub. (o věci) vzít za své; (o člověku) zahynout 1: až vám zařvou ledviny na to, že pijete (Neff); – co lidí tam zařvalo hlady (Bern.); ten její (muž) zařval u Stalingradu (Řez.)