zabíhati ned. 1. k zaběhnouti 1-3: už zabíhali, když se šel za nimi podívat; – z. stále více do lesa; drůbež zabíhá do polí; z. (čast. zacházet) příliš daleko, zprav. přen. překračovat v něčem míru; přen. silnice zabíhá do lesa; její myšlenky zabíhaly do minulosti; veselení zabíhalo daleko (Svob.) zacházelo, překračovalo míru; expr. z. do podrobností pouštět se; z. do sporů, do extrémů; – expr. chvílemi zabíhala domů odbíhala 2. poněk. zast. odbočovat: vpravo vlevo zabíhají silnice (Ner.); zas už zabíhám (ve vypravování) (Jir.) odchyluji se (od tématu) 3. řidč. (kam) sahat 6, zasahovat: kus louky zabíhalo mezi pole (Svět.); moře zabíhá k městu po pláni (Ner.); nohavice zabíhající v botky (Jir.); přen. instituce zabíhající do různých sfér kulturního života mající na ně vliv †4. přecházet (na jiné místo), přebíhat: (Avaři) zabíhající ze země do země (Pal.); všem se klaněl zabíhaje přes jeviště (Jir.); přen. vlasy zabíhají do žluta přecházejí, mění barvu 5. tech. (co) k zaběhnouti 5, k zaběhati; zaběhávat: z. motor, vůz, hnací řemeny; — zabíhati se ned. k zaběhnouti se, k zaběhati se; zaběhávat se: tech. motor se zabíhá; výr. slang. nová výroba se pomalu zabíhá; → nás. k 1 zabíhávati řidč.