zabíjeti ned. (3. mn. -ejí) k zabíti: z. nepřátele ve válce; nenapadá mě naprosto se z. (Šrám.); blesk zabíjí lidi; zabíjení zvěře; z. vepře porážet; u sousedů zabíjeli měli zabijačku; ♦ z. dvě mouchy jednou ranou; – hovor. expr. z. se pitím ničit se; zabíjející nuda ubíjející; samota ho zabíjela; kritik (mě) zabíjí (Mach.) odsuzuje; z. v sobě hrdost potlačovat; z. své štěstí, nadání marnit; z. knihy nevkusnou úpravou činit je odpuzujícími; ♦ hovor. expr. z. čas promarňovat; z. dlouhou chvíli, nudu zahánět; – z. cvoky do boty zarážet; – z. bednu (hřebíky); – kart. slang. z. krále esem přebíjet; – sport. slang. z. míč; — zabíjeti se ned. řidč. k zabíti se 1: ročně se na silnicích zabíjí mnoho lidí ○ předp. po-, po- se, při-; → nás. zabíjívati řidč. (Pitt., Nor)