zabýti dok. (1. j. -budu, rozk. -buď, min. -byl, podst. -bytí, přech. min. -byv) zast. kniž. a nář. 1. (čeho, co; nač) zapomenout: věz, že ti toho nezabudu (Klost.); zabuďme žal (Vrchl.); nezabudu na chatu, kde... (Rais) 2. neos. zabylo, zabude (komu jak) (o něj. stavu) na chvíli nastal, nastane: zabylo (ti) mdlo? (Mart.) přišlo; zabylo mu hocha líto (Klička) 3. jen nář. (koho, 4. p.) zaměstnat, zaneprázdnit: nás to (kupectví) tak nezabyde (Kosm.); — zabýt se dok. nář. (kde) pobýt: ňák ses tam dlouho zabyl (Kubín)