zabedněný příd. 1. hanl. nechápavý, omezený 2, hloupý 1, 2, tupý 5: z. hlupák; z-é mozky; z. výraz v obličeji (Pujm.) *2. naložený bednami, obedněný: z. vůz (Nezv.); → přísl. k 1 zabedněně: tvářit se z.; → podst. k 1 zabedněnost, -i ž.: tupost a z.; byrokratická z.; — v. též zabedniti, z. se