zabiják, -a m. (6. mn. -cích) expr. kdo zabíjí; vrah 1, zabíječ 1: někdejší zbojník a z. (Herrm.); gestapácký z.; vesnický z. rváč; → expr. zdrob. *zabijáček, -čka m. (Lang.); — zabiják, -u m. (6. mn. -cích) 1. ob., často expr. nástroj, prostředek na zabíjení (zprav. velký, ostrý nůž): vrazit někomu z. do břicha 2. hovor. expr. něco ničícího, škodlivého vůbec: nehodnotná četba je z. času; cigarety, káva jsou z.