zablouditi dok. (3. mn. -í, rozk. -bloudi, -bluď, podst. -dění, zast. -zení Čel., Jir.) 1. sejít ze správné, pravé cesty; zbloudit: zabloudil a hledá cestu; z. v mlze, v cizím městě; přen. z. sám v sobě (Svob.) sám sebe nechápat 2. (kam) bezcílnou chůzí přijít, náhodou, bezděky se na urč. dobu dostat; zatoulat se: místo, kam málokdo zabloudí; pěnkava zabloudila do zahrádky; expr. z. občas do hospody zajít; přen. oči zabloudily ke dveřím; z. pohledem, očima k příchozímu, do pokoje; z. rukou do kapsy; z. myšlenkami do minulosti; (česká kniha) náhodou do Němec zabloudivší (Jir.) proniknuvší 3. (~; v čem; řidč. od čeho) pochybit, zmýlit se, odchýlit se od něj. ustálených názorů, pravidel, zásad; zbloudit, zmýlit se: v mladistvé nezkušenosti zabloudil; z. v politice; nezabloudila od pravdy daleko (Pal.) neodchýlila se; → nás. *zabloudívati (Svět., Staš.); — ned. zabluzovati