zabořiti dok. (3. mn. -í) 1. (co kam) hluboko vtlačit, vtisknout (do něčeho měkkého, sypkého ap.): z. nohu do sněhu; z. hlavu, tvář do peřin, do dlaní; z. ruce do kapes; z. rádlo do země; z. zuby do koláče (Mrš.) zakousnout se; přen. z. oči do novin upřeně se zahledět 2. řidč. (co) zbořením hořejšku něj. stavby zaplnit, zavalit její prostor: z. sklep; zabořená studnice zasypaná; — zabořiti se dok. 1. (kam) (hluboko) vniknout 1, zapadnout (do něčeho měkkého, sypkého ap.): z. se po kolena do sněhu; vozy se zabořily po nápravy do bahna; z. se do peřin zachumlat se; z. se do křesla; přen. měsíc se zabořil do mraku (Jir.) schoval se; z. se očima, pohledem do něčí tváře upřeně se zahledět; seděl zabořen do sebe (Jahn) pohroužen *2. (o prostoru něj. stavby) zbořením hořejšku se zaplnit, zavalit: chodba (v dole) se zabořila (K. Čap.) 3. kniž. (do čeho, *več Bass) soustředěně se zabrat do činnosti; pohroužit se, ponořit se 3: z. se do čtení, do práce; z. se do vzpomínek (Her.)