zabouchnouti, řidč. zabuchnouti dok. (min. -chl, trp. -chnut) 1. vydat krátký bouchavý zvuk: pokladna při zavření zabouchla; vyražená zátka zabouchla 2. (co, čím; ~) (s bouchnutím) zavřít: zabouchl, zabuchl (za sebou) dveře, dveřmi; expr. zabouchne knihu (K. Čap.); dobře zabouchněte zavřete; ♦ z. (čast. zavřít) někomu (dveře) před nosem právě před ním 3. jen zabouchnout ob. expr. (koho, co) zastřelit: z. koroptev; teď by mne tam (na frontě) zabouchli jako zajíce (Mah.); — zabouchnouti se, řidč. zabuchnouti se dok. 1. z. se, z. prudce, s bouchnutím se zavřít, s hlukem zapadnout: bylo slyšet, jak se dveře zabouchly; okno zabouchlo, zabuchlo 2. ob. expr. (do koho; ~) zamilovat se: snad se do ní nezabouchne; zabouchnout se na první pohled (Vach.); — ned. zabuchovati, z. se