zachmuřený příd. 1. (též *zachmouřený Mácha) takový, kt. se zachmuřil; zamračený: z-é nebe zatažené; z-é a deštivé počasí pošmourné; z-á obloha mračná, pochmurná; – kniž. z. stařec; z-é čelo; z-á tvář; z. pohled zasmušilý, chmurný, ponurý; mysl z-á (Vrchl.) neveselá 2. řidč. ponurý 1, temný 1, tmavý 1, šerý 1: domů z-ch řad (Vrchl.); → přísl. zachmuřeně: řidč. z. trčely do mlhy věže; kniž. dívat se z.; → podst. zachmuřenost, -i ž.; — v. též zachmuřiti se, z.