zachroptěti, řidč. zachroptiti (Sum.) (3. mn. -í) (*zachroptati Herrm.) dok. vydat krátký chroptivý zvuk; (co; ~) chroptivě pronést, promluvit: umíraje, těžce zachroptěl; z. jako divoké zvíře; přen. neos. v ampliónu zachroptělo; – "dej sem," zachroptěl ten člověk (K. Čap.)