zachtíti se dok. (1. j. -chci, 3. mn. -chtějí, -chtí, rozk. -chtěj, min. -chtěl, trp. -chtěn, přech. min. -chtěv) 1. neos. zachce se kniž. a poněk. zast. (komu čeho, *koho, s inf., *po čem Zey., *do čeho Třeb., *od čeho Heyd.; ~) někdo pocítí touhu, žádostivost po něčem, někom, dostane chuť na něco: zachtělo se mu vína, lásky zatoužil po nich; zachce se mi procházky (Čech); zachtělo se mu jí (ženy) (zř., M. Han.); konečně se mu zachtělo ležet (K. Čap.); lenoší, kdykoli se jí zachce 2. nář. zamilovat se: říká se "oni se zachtěli" (Her.); — zachtíti si dok. řidč. poněk. zast. (koho, co; čeho) zatoužit (po kom, čem): koho si zachce, toho dostane (Drda); zachce si něčeho ještě sladšího (Hol.); — †zachtíti dok. řidč. (co) začít chtít: cokoli zachtěl (král), mělo světu býti zákonem (Pal.)