zachytiti (3. mn. -í, trp. -cen), poněk. řidč. zachytnouti (min. -tl, trp. -tnut) dok. 1. (co, koho) uchopit něco, někoho, zprav. padajícího, násilím zastavit v dalším (zprav. nežádoucím) pohybu, chytit 1, zadržet 1, 2: z. padající vázu, z. omdlévající ženu; – z. vykopnutý míč; z. ránu holí; včas z. puštěné očko na punčoše nabrat; z. zběha; z. vhodnou příležitost (Jah.) 2. (oč; zač) nechtěně zavadit, a tím (na okamžik) uváznout: z. rukávem o kliku; z. punčochou za hřebík; auto zachytilo za patník 3. (co) vědomě, protiprávně nedodat, nedoručit; zadržet 3: z. dopis, zásilku (poštovní) 4. (co) zadržením nahromadit; řidč. vůbec zajistit, získat pro něj. účel: z. dešťovou vodu do kádě; z. krev při porážce zvířat; využít zachycené energie, – řidč. z. větší počet dětí (do mateřských škol); vod. zachycení pramene; úč. účetní zachycení (v účetní knize, na účtě ap.) 5. (co) smysly postihnout: z. zvuk, pach; z. něčí pohled; z. něčí rozpaky postřehnout 6. (co) tvůrčí činností vyjádřit, zobrazit; něj. technickými prostředky uskutečnit příjem něčeho, popř. zaznamenat něco: z. na papír slyšenou melodii; básnicky, obrazem z. dojmy, krajinu; z. lexikální strukturu jazyka; – z. rádiovou zprávu; z. signály, volání o pomoc; z. projev na magnetofon; na deskách zachycená hudba; zachytiti se, řidč. zachytnouti se dok. 1. (čeho, koho) pevně se chytit (ve význ. 1), zajistit se proti pádu; přichytit se 1, přidržet se 1, 2: z. se zábradlí, opěradla židle; zatočila se jí hlava a musela se z. souseda; přen. (čeho; kde) nalézt oporu v něčem: zachytil se mých slov (Svět.); psi se zachytli, zachytili na jediné stopě 2. (zač, oč čím; kde) uváznout 1, (kde) ujmout se 5, uchytit se 2, zakořenit se: z. se pláštěm za (o) roh stolu; sněhové vločky se jí zachytily ve vlasech; – kleč se zachytla na skále 3. poněk. zast. expr. nalézt zaměstnání, uchytit se 4: šťastně se zachytí jako vychovatel (Bass); — ned. zachycovati, z. se, zachytávati, z. se, zachytati, z. se