zadák, -a m. (6. mn. -cích) 1. kdo má své místo vzadu, za někým (při práci, sportu ap.) (op. předák I 2): z. sekáčů (Kapl.); z. voru plavec na jeho poslední (zadní) tabuli; z. ve sklárně pomocník foukače skla, dř. odnášík; sport. (v kanoistice) zadní člen posádky; zprav. publ. (v míčových hrách) hráč působící vzadu (zprav. v obraně, v ragby za útokem) 2. řidč. kdo nezaujímá vedoucí, význačné postavení, kdo je v pozadí (op. předák I 1) (Neum., Jir.) *3. kdo je, jde za někým vzadu: jestliže se opozdili (pochodující), šlapali jim z-ci na paty (Těsn.); → expr. zdrob. k 1 *zadáček, -čka m. (Hořejš); — zadák, -u m. vorařský slang. zadní tabule v pramenu