zadati dok. (1. j. -dám, trp. -dán) 1. (co, řidč. koho komu) odevzdat do držení n. užívání, zprav. na urč. dobu, předem zajistit; přislíbit: z. si na večer stůl v hostinci zamluvit; místo je už zadáno jinému uchazeči; pondělní večer mám už zadaný; z. někomu první tanec; nechtěl z. dceru obchodníkovi; z. někomu své srdce, svou ruku, svobodu 2. (co komu) svěřit někomu provedení, vykonání něčeho: z. opravu domu stavebnímu podniku; spisovatel zadal román nakladatelství; vypracovat všechny zadané úkoly; obch. z. objednávku, dodávku 3. též z. si (co; oč; *zač Jir.) podat, poslat něco k vyřízení, zprav. ve formě žádosti: z. vynález k patentnímu úřadu; z. žádost, žalobu na někoho; společek bez zadaných stanov (Fuč.); z. o rozvod zažádat; z. (si) o stipendium, o důchod *4. (koho, 4. p., zač, k čemu) doporučit, určit 3, navrhnout 1 k něj. úkolu, povolání ap.: rozhodl jsem se, že vás zadám za inspektora (Olb.); jste zadán k vyznamenání (Šrám.) 5. poněk. zast. (co komu) vůbec dát (ve význ. 1); zavdat: finanční patent mu zadal krutou ránu (Klost.) zasadil; zadáno jí (královně) bylo jedu (Pal.); – z. sousedstvu příležitost ku skandálu (Ner.) 6. z. (čemu; *co), zprav. z. si (s kým; před kým; proti komu; čím; ~) něj. jednáním, chováním, zprav. nedůstojným, stýkáním se s někým, kdo stojí společensky, mravně ap. níž, ztratit na vážnosti, utrpět na dobré pověsti: nezadat své lidské důstojnosti neuškodit, neublížit; půjde domů, byť i tím zadal své hrdosti (Č. Jeř.); z. svou čest (zř., Vrchl., Něm.); se mnou, přede mnou si přece nezadá; z. si s blázny (Vrchl.), těší mne, že jsem sobě proti vám nezadala (Ner.); nezadal si vlastní nabídkou (Herrm.); nechtěla se projevit, aby si nezadala 7. poněk. kniž. nezadati (komu, čemu v čem), n. si (s čím, kým v čem; před kým) nezůstat pozadu za někým, něčím: ženy v boji nic nezadaly mužům (Z. Nej.) vyrovnaly se; (víno) je dobré a burgundskému nezadá (Vrchl.); – chodby si v čistotě nezadají s pokoji; (bohatý sedlák) v ničem si nezadal s velmoži (Vanč.); šprtal, aby si nezadal před děvčaty (Pujm.) †8. též řidč. z. si (co: *čeho Čech) vzdát se 1, zříci se něčeho, pozbýt něčeho: což bys měl za kousek chleba snad celou svobodu z.? (Ner.); neměl chuť dobrovolně si z. svobodu (Prav.); — zadati se dok. 1. (s kým, u koho nač; komu) vzít na sebe něj. povinnost: z. se s ženichem na první tanec; z. se u kupce na tři léta služby (Zey.) zavázat se; ona se už jinému zadala zasnoubila se s jiným †2. (komu, čemu) dát se do služeb někoho, něčeho: za vyplnění toho přání čertu z. se chtěl (Něm.); z. se službě aristokracie (Zey.); ned. zadávati, z. se