zadnice, -e ž. 1. sedací část lidského těla; zadek 2: široká, kulatá z.; mít od sedění otlačenou z-i; ♦ expr. padnout před někým na z-i dostat z něho strach, bez námitek se podřídit; lézt někomu do z. podlézat; zasluhovat pětadvacet na z-i zasluhovat potrestání, výprask; ob. mít z-i v kalupu mít spěch; mít strach; rád bych viděl šafáře, aby byl s jednou z-í na desíti posvíceních (Maj.) aby byl zároveň na několika místech 2. zadní díl, část něčeho, nejč. oděvu (op. přednice 1): z. županu; → zdrob. k 1 zadinka v. t., zadnička, -y ž.: růžová z. dítěte zadeček