zahanbiti dok. (3. mn. -í, rozk. -hanbi, -ěte) 1. (koho, co před kým, čím; koho, co čím, *nad čím Zey.) vyvolat u někoho pocit hanby; způsobit hanbu někomu, něčemu; potupit: z. nepřipraveného žáka před celou třídou; lhát bez zahanbení; – svým špatným jednáním z. celou rodinu 2. expr. (koho, co; koho, co od koho, čeho, řidč. kým, čím) předstihnout 3, překonat 2: (mladík) by dospělého pracovníka zahanbil; udělala bohatou hostinu, nechtěla se dát z.; mladí se nedali z. starými, od starých; — zahanbiti se dok. řidč. poněk. zast. a nář. (~; nad čím; *z čeho Pfleg.) zastydět se: loupežníci se zahanbili a nechali poutníka na pokoji (Mach.); zahanbil se nad tím, že... (Čap.-Ch.)