zahnati dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) 1. (koho, co kam) hnaním (ve význ. 1) odvést, zavést: z. dobytek na pastvu, do chléva vyhnat, vehnat; z. dav lidí do postranních ulic; přen. být svým nepřítelem zahnán do neštěstí; z. vlastence do ilegality; ♦ z. někoho do úzkých (do slepé uličky, do kouta) přivést do tísnivé (bezvýchodné) situace 2. (koho, co; koho, co odkud, řidč. kam) mocí přimět ke vzdálení; odehnat 1, zapudit: z. psa klackem; z. zvědavce z místa neštěstí; z. nepřítele obrátit na útěk; nedal se v řeči z. od svého (Olb.) zviklat ve svém názoru 3. (koho, co kam, odkud) způsobit nechtěný pohyb někoho, něčeho jistým směrem; přinutit někoho, něco, že se nuceně někam uchýlí, někde octne: vichřice, bouře zahnala plavce i loď daleko od břehů na širé moře; – mráz zahnal zvěř z lesa k lidským obydlím přivedl; přen. zklamání ho zahnalo do samoty 4. (co) odstranit, zapudit (něco nežádoucího, nepříjemného); odehnat 3: vítr zahnal mraky rozptýlil; z. únavu černou kávou; z. hlad utišit; z. úzkost, nepříjemné vzpomínky zbavit se jich; z. dlouhou chvíli ukrátit; ♦ z. někomu všechnu chuť na něco, k něčemu zošklivit, zprotivit mu to; ob. expr. já ti ty roupy zaženu zkrotím tvou bujnost, nevázanost; — ned. zaháněti