zahnouti dok. (1. j. -hnu, rozk. -hni, min. -hnul, trp. -hnut) 1. (co) stočit do oblouku; ohnout 1, přehnout: z. drátek do podkovy; z. roh papíru; silné kníry zahnuté vzhůru (M. Han.); – z. obrubu šatu; střecha oblouku do výše zahnutá (Jir.) zvednutá 2. řidč. (čím; co) pohnout 1 (čím); pootočit (co): vánek zahne větví (Jak.); – hlava zahnula na levou stranu (V. Mrš.) 3. též poněk. zast. z. se odchýlit se od dosavadního směru; odbočit 1, uhnout 2, zabočit 1, uchýlit se 1: chodec náhle zahnul vpravo; z. do postranní ulice; z. za roh, přen. hovor. expr. vyhnout se něj. povinnosti ap.; auto zahnulo ze silnice k lesu; řidč. zahnula cesta do houští (Zey.); z. v řeči jinam začít hovořit o něčem jiném; poněk. zast. (muž) zahnul se za skálu (Zey.); silnice se zahnula (Staš.) 4. zhrub. porušit věrnost (manželskou, stranickou ap.): nezahni, stará se to dozví (Horst); i komunisti teď porozumějí, proč Pinák zahnul (Boj.) zradil 5. slang. nepozorovaně, obratně zmizet, utéci 2, uniknout 2: nic (mu) nedokázali. Čert ví, proč potom zahnul (Pluh.); — zahnouti se dok. 1. řidč. stočit se do oblouku; ohnout se 1, zakřivit se: konečky prstů se mu zahnuly (M. Han.) *2. nahnout se stranou: když se (z okna) zahnul vpravo, (viděl) na celé náměstí (Něm.) ○ předp. po-; — ned. zahýbati