zahojiti dok. (3. mn. -í) (co, koho) zacelit, uzdravit, vyléčit 2 (zvl. rány): z. otevřené rány; z. (si) nohu koupelemi; zahojená tuberkulóza; čas všechno zahojí; přen. z. hospodářský rozvrat světové války (Zápot.) urovnat; — zahojiti se dok. 1. (o zranění ap.) zacelit se 2, vyléčit se: rána, ruka se mu už zahojila; než se vdáš, tak se ti to zahojí; bolest, která se nikdy nezahojí 2. řidč. ob. (na kom, čem) nahradit si utrpěnou škodu; odškodnit se: páni se zahojí na životech proletářů (Včel.) ○ předp. po-, po- se