zahradník, -a m. (6. mn. -cích) (zahradnice v. t.) 1. kdo se zabývá odborně zahradnictvím, kdo vzdělává zahradu: sadař, z.; koupit zeleninu, ovoce od z-a; zahrada upravená z-em; městský z.; Zahradníkův rok kniha fejetonů Karla Čapka o zahrádkářích; přen. věčný (Vrchl.), nebeský (Svět.) z. bůh; ♦ udělat kozla z-em svěřit něco do nepovolaných, škodících rukou 2. český lid. tanec; zahradnická, zahradníček 2 3. nář. podsedek, podsedník (hist.) (Jir., Nov.); → zdrob. zahradníček v. t.