zahubiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) způsobit úplnou záhubu něčeho; zničit: mor zahubil město; zima zahubila mnoho stromů; (menševictví) by zahubilo stranu (Z. Nej.) 2. (koho, 4. p.) zbavit života; usmrtit, zabít 1: rozkázal (posla) z. (Vanč.); (nemoc) hrozila, že mu ženu zahubí (Jir.); — ned. zahubovati