zajatec, -tce m. (zajatkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) 1. kdo je ve voj. zajetí: výměna válečných z-ů; odvádět z-e z fronty; přen. kniž. kdo je v zajetí někoho, něčeho (zvl. vášně, citu ap.) vůbec: váš přítel jest mým z-em (Zey.); věčný z. alkoholu (Včel.) *2. zatčený, vězeň 1: vzácný z., Václav IV. (L. Steh.); → expr. zdrob. k 1 *zajateček, -čka m. (Šlej.)