zaječí příd. 1. zajícům (ve význ. 1) vlastní, ze zajíců pocházející, k zajícům se nějak vztahující: z. běhy, slechy, ocásek, z. srst; z. stopa; z. kožky; z. zelí lid. název janovce a j. rostlin; kuch. z. zadek; potrav. z. paštika; zvěr. z. nemoc tularémie (med., zvěr.) 2. zajíci (ve význ. 1) podobný, zajíce připomínající: mít z. uši dlouhé, přen. dobře slyšet; z. skoky po čtyřech; z. rychlost, mrštnost; z. pysk rozštěp horního rtu (med.); ♦ mít z. srdce být zbabělý; expr. má z. úmysly chce utéci; v ust. spoj. zpodst. brát, vzít do z-ch utíkat; utéci; zeměd. z. králík plemeno domácího králíka vzhledem připomínající zajíce; zvěr. z. kost (u koně) zduření na zadní ploše hlezenního kloubu (pod patovým hrbolem)