zakřiknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. vydat náhle křik (ve význ. 1): kohout zakřikl; z. bolestí vykřiknout; přen. zakřikne zvon (Neum.) zazvoní 2. (co; ~) velmi hlasitě krátce pronést, promluvit, zvolat: zakřikl, že hoří vykřikl; jemu se musí do ucha hlasitě z. 3. (na koho) křiknutím se krátce obořit, prudce pokárat někoho: zakřiklna ni, aby odešla; z. na psa; z. na povykující mládež 4. (koho, co) křiknutím, ostrým vystoupením zarazit v dalším postupu, jednání, výkřikem přimět k mlčení; umlčet 1: z. mluvícího; zakřikla ji, aby přestala; nedat se z.; z. kritiky; z. své vlastní svědomí, své myšlenky, svou bázeň; nerad bych to zakřikl, nechci to z. předčasnou pochvalou, vyjádřením spokojenosti pokazit; — ned. zakřikovati