zaklínati ned. 1. k zaklíti 2-4: čarodějnice zaklínají lidi ve zvířata začarovávají; – řidč. host, jejž v prvním okamžiku zaklínali do horoucí skály (Herrm.); – řidč. zaklínám svou nepozornost (Paleček) proklínám 2. (v pohádkách a podle pověrečných představ) vyvolávat, ovládat nadpřirozené síly pomocí ustálených rčení, činů; zaříkat: kdo ho (černého kocoura) má, může i duchy z. (Jir.); z. ďábla, démony; čarodějka zaklínala jednoho mrtvého, aby prorokoval (Vrchl.) 3. (koho, 4. p.; koho, 4. p., aby) úpěnlivě o něco žádat, prosit (pův. s dovoláváním se nadpřirozených sil); zapřísahat: zaklínám vás, abyste mne vyslechl; z. někoho při živém bohu (Zey.), skrze boha živého (Mach.), pro všechny svaté; při cti a památce vašeho otce vás zaklínám, abyste to nečinil; zaklínej je (Maďary) pánembohem, zaklínej je ďáblem, přece žádný nepojede pomalu (Něm.); — zaklínati se ned. k zaklíti se; zapřísahat se: zaklínal se, že už tam nikdy nevkročí; zaklínám se ti živým bohem, že mluvím pravdu (Šmil.); zaklínání se nebem i peklem (Staš.), čertem i ďáblem (Herrm.); přen. kapitalismus se ve svých počátcích zaklínal vědou (Lid. nov.) odvolával se na vědu; → nás. k 2, 3 zaklínávati řidč. (Lier)