zaklíti dok. (1. j. -kleji, rozk. -klej, min. -klel, trp. -klet, zast. -klen Tyl, Jir. aj., podst. -kletí, k 1 -klení) 1. z., z. si vyslovit zaklení, ulevit si zaklením: zlostně, hněvivě z.; uhodil do stolu a zaklel; z. si od (plných) plic, od srdce ostře, jadrně 2. (koho, co več, do čeho, řidč. nač Vrchl.) (v pohádkách a podle pověrečných představ) pomocí domnělých kouzel proměnit v někoho, něco, uvést do něj. stavu: čarodějka zaklela prince v ptáka začarovala; bratři zakletí do havranů; přen. věčnost (je) zakleta do horských velikánů (Slouka) 3. (koho, co kam) (podle pověrečných představ) pomocí domnělých kouzel znemožnit někomu, něčemu pohyb, něj. činnost, upoutat na jedno místo: osud (vás) zaklel do této vesnice (Kos.); jsme tu v horách jako zakleti (Rais); zakleje ji (čarodějku) třikráte jménem božím, aby stanula (Něm.); přen. zaklel svůj život do bezvýznamné úřadovny (Maj.) 4. řidč. (koho, co) proklít 1: zakleli své bratry, aby se jim nikdy víc dobře nevedlo (Něm.); já rod tvůj zaklela (Třeb.); — zaklíti se dok. (~; čím) zaručit pravdivost něčeho (pův. braním nadpřirozené síly za svědka), zapřisáhnout se: zaklel se, že tam nebyl, že tam už nepůjde; na to se zakleju; z. se přísahou (Staš.), bohem (Vanč.); — ned. zaklínati, z. se