zakopnouti dok. (min. -pl, podst. -pnutí) 1. (též *zakopnouti se Vrba) (~; oč; přes co) narazit nohou o něco při chůzi n. běhu; klopýtnout, brknout 1: dítě zakoplo a upadlo; z. o kámen, o kořen, o schod; z. přes práh; expr. neměl pokory, aby zakopl o práh domu tchánova (Vrba) krátce ho navštívil 2. expr. (~; oč) zmýlit se, splést se 2, chybit 1; narazit na překážky: houslistka ve třetí větě zakopla; – zakopl o maličkost, zmýlil se (Č. Jeř.); každý člověk v životě o něco zakopne; z. o předsudky (Maj.); ♦ nemůže z. o pořádnou práci, o slušné děvče najít si; ani husa o ně nezakopne (Baar) nikdo si jich nevšimne 3. řidč. (do čeho) malým kopnutím vrazit; kopnout: z. do spadlého jablka; zakopl do sněhu 4. začít kopat něj. nástrojem, trochu kopnout: jen zakopli, motyka se smekla; několikráte zakopla do země; na první zakopnutí se uhlí nevyvalí (Jir.) 5. řidč. (co, koho kam) kopnutím umístit, usadit: zakopla kufřík pod postel; sport. slang. z. míč kopnutím poslat do autu *6. (koho, co) kopnutím usmrtit: kráva zakopla (králíka) (Lum.); — ned. zakopávati, z. se