zakročiti dok. (3. mn. -í) 1. udělat krok dozadu; ve spoj. z. nohou, nohu dát nohu dozadu (jako při kroku): vykročit, z., ukročit; – špatně z. nohou; zakročení nohy 2. poněk. zast. ve spoj. z. cestu ap. (komu, čemu), řidč. poněk. zast. z. (koho, 4. p.) vkročením do cesty uzavřít cestu někomu, vstoupit do cesty někomu: zakročil jí cestu (Kosm.) zastoupil; přen. z. cestu zlému (Něm.) zamezit je; řidč. poněk. zast. cesta, na které nás první pop zakročil (E. Jel.) 3. (proti komu, čemu; ~; †v čem) vystoupit za účelem potrestání někoho, něčeho; (v čem; ~; več) učinit něj. opatření ve prospěch někoho, něčeho; zasáhnout: z. proti rozvratníkům; vojensky z. proti nepříteli; z. proti nespravedlnosti, násilí; zakročení policie; zast. požádal policii, aby v tom zakročila; – z. v nebezpečí, v nějaké záležitosti; z. (přímluvou) u představeného; z. v něčí prospěch †4. (oč; ~) zažádat (o dovolení, místo ap.): z. o povolení (Prav.): z. o milost (Havl.); byl konkurs na místo, já zakročil (Jg.); — ned. zakročovati, zakračovati, zakráčeti