zakrojiti dok. (3. mn. -í) 1. (do čeho) něčím ostrým (nožem ap.) vniknout, hluboko říznout; (co do čeho) způsobit, aby něco ostrého (nůž ap.) vniklo do něčeho, hluboko řízlo: z. hluboko do bochníku; z. do masa; – z. radlice pluhů do brázd 2. nář. z. (si) (co, čeho) řezem oddělit, odkrojit část něčeho, ukrojit: z. krajíc; z. si chleba (Jahn); — zakrojiti se dok. poněk. řidč. (do čeho; ~) (o něčem ostrém, o noži ap.) hluboko vniknout; zarýt se, zabořit se 1: pluh se zakrojil do půdy; kola vozu se zakrojila (do vrstvy štěrku) zařezala se; — ned. zakrajovati, zakrojovati, z. se