zakutáleti dok. (3. mn. -ejí) 1. řidč. poněk. zast. (čím) krátce kutálivě pohnout, zaválet: z. míčem 2. (co kam) kutálením dostat, dopravit: z. míč pod postel; — zakutáleti se dok. 1. (též *zakutaliti se, 3. mn. -í, Arb., Svob., *zakotáleti se, 3. mn. -ejí, Svět.) (kam; ~) kutálením se vzdálit, ztratit z dohledu; zakoulet se 1, zakulit se 1: prsten, peníz se zakutálí pod postel; sud se zakutálel stranou; ♦ zř. jablíčko se daleko od stromu nezakutálelo (Svob.) (čast. nepadlo) 2. řidč. krátce kutálivě se pohnout, začít se kutálet: kulička se jen nepatrně zakutálela