zalehnouti dok. (min. -hl, ob. -hnul (Ner.), -hla, trp. -hnut) 1. (co) ležením zaujmout, zabrat, pokrýt, obsadit: sníh zalehl dvůr; z. cestu (Něm.); dav zalehl nábřeží (J. Tom.); přen. stín zalehl světnici (Jir.); vposled zalehl jejich tábory mor (Vanč.) rozšířil se tam; smutek zalehl mu srdce (Něm.) těžce na něho dolehl 2. (koho, co) usmrtit, udusit tíhou vlastního ležícího těla (zprav. ve spánku): ztráty způsobené zalehnutím selat 3. poněk. zast. (do čeho) prudce se opřít; nalehnout 1 (nač): koně zalehli do chomoutů (Baar); větry z lesů zalehly vší silou do střechy (Třeb.) 4. (kde, kam; ~) lehnout si 1, položit se; lehnutím se skrýt: z. do příkopu, za hromádku štěrku; jelen zalehl do mlází; z. kolem ohně; (pěchota,) která zalehla (R. právo); (parašutisté) musí co nejdříve z. (J. Mar.) skrýt se; přen. nový zármutek zalehl v rodinu (Herrm.) postihl ji 5. (kam; odkud) vniknout, proniknout (zprav. do vzdálenějších míst); dolehnout: zvenčí sem zalehl výkřik; myšlenka ta zalehla také k nám (Ner.); tichem zalehl temný hluk, a to shůry (Jir.) 6. zř. (čím; ~) přeplnit se přílišným zvukem; zalehnou uši, neos. zalehne v uších vznikne v nich pocit tlaku spojený s dočasným ohlušením; prostor zalehl jásavým jeho výkřikem (Zey.); – zalehly mi uši od toho rámusu; neos. rána, při které až zalehne v uších 7. ztratit se, zaniknout v dálce: hudba dlouho se vzdaluje, až zalehne (Mrš.); — ned. zaléhati, zaléhávati