zamésti dok. (1. j. -metu, rozk. -meť, min. -metl, trp. -meten) 1. (co; ~) k mésti 1: z. sníh, smetí, rozsypaný popel; liška zametla po sobě stopy zahladila; – z. pokoj, dvůr; dvorek byl rázem jako zameten (Čech) prázdný; musím tady z. a poklidit; už jsi zametla?; přen. po nebi čistě zameteném (Wolk.) bez mráčku; ♦ ať (si) zamete každý před svým (vlastním) prahem ať si každý všimne svých nedostatků a neupozorňuje na cizí 2. řidč. expr. (čím) udělat jeden n. několik pohybů jako při metení: hafan zametl ohonem; kůň zametl pod sebou kopyty (Šrám.) zahrabal 3. zast. a nář. (co) zasypat 3, zametat 1 (dok.): zákopy pak z poručení králova zametli (Wint.) zaházeli; chodníčky zamete sníh (Glaz.) zavěje; — ned. zametati, zamítati, zametávati