zamýšleti se (3. mn. -ejí) (†zamyšlovati se Jir., Čech) ned. k zamysliti se, zamysleti se: ustával v řeči, zamýšlel se; z. se nad svým životem; z. se nad úkoly; – řidč. z. se do četby vmýšlet se; kniž. z. se v nekonečno (Šmil.); — zamýšleti (†zamyšlovati Jg. aj.) ned. †1. k zamysliti 2: jinaké (ideály) zamýšlela sobě mysl (Pal.) vymýšlela si 2. poněk. kniž. (s inf.; co; *čeho Svět.; ~) mít v úmyslu (něco udělat); chystat se (k čemu), hodlat (co): zamýšlí odjet zítra; dokončili práci dřív, než zamýšleli; co zamýšlíte učinit? míníte; co s tím psíkem zamýšlíte? co s ním chcete učinit, jak s ním chcete naložit; na léto zamýšlíme k moři chceme jet; zast. otec vysoko zamýšlí (Sab.) má vysoké cíle *3. (na koho) strojit se, chystat se (bojovně): šel jsi s Uhry, na nás zamýšleje (Heyd.); → nás. *zamýšlívati se (Třeb.)