zamilovaný příd. 1. takový, kt. se zamiloval: z-í snoubenci; šťastně, nešťastně z-á dívka; přen. vrkání z-ého doupňáka (Jir.) 2. vyjadřující, projevující (mileneckou) lásku: z. pohled, úsměv; ♦ hledět na někoho z-ma očima posuzovat ho shovívavě; expr. dělat na někoho z-é oči hledět koketně, žádostivě 3. týkající se (milenecké) lásky; milostný 1: z-á píseň, scéna (filmu ap.); z-é povídky s milostným námětem; poněk. zast. z. poměr (Svět.) erotický 4. zvláště oblíbený: nákyp, její nejzamilovanější jídlo; číst znovu svou z-ou knihu; mít své z-é místo v zahradě †5. blahý: král Václav z-é paměti (Choch.); → zpodst. zamilovaný, -ého m. (zamilovaná, -é ž.) milenec: píseň o jednom z-ém; "Z-í" skladba od Vítězslava Nováka; chodí spolu jako dva z-í stále, věrně; → přísl. zamilovaně: z. vzdychat, šeptat; z. se na někoho dívat; → podst. zamilovanost, -i ž.: mladistvá z. zamilování; řidč. z. do poesie Vrchlického (Šrám.) zaujetí pro ni; — v. též zamilovati se, z. si, z.