zamlčeti dok. (3. mn. -í) 1. (co; komu co, †čeho Klicp.) vědomě, úmyslně neříci; utajit 1, neprozradit, nevyjevit; (koho, 4. p.) pomlčet o něčí existenci, přítomnosti ap.; zatajit: z. závažné okolnosti, pravou příčinu, své jméno; z. nedostatky; nemohu z. skutečnost, že...; z. nemocnému vážnost jeho choroby; – zamlčela mu své nemanželské dítě; ptala se po příbuzném, ale zamlčeli ho †2. též z. se (o čem) nezmínit se, pomlčet 2, nesdělit něco: z. o zdání svém (Pal.); z. se o jednom dávním i divném regále (Pal.); — zamlčeti se dok. poněk. kniž. ustat (zprav. na chvíli) v řeči; odmlčet se, zmlknout, umlknout, ztichnout: významně, na chvilku se z.; řidč. přen. (Verlaine) se zamlčel v plném rozmachu své síly (Vrchl.) ustal v literární činnosti; — ned. zamlčovati, z. se, zamlčívati