zamluviti dok. (3. mn. -í) 1. (co) (nenápadně) odvést mluvením pozornost od něčeho, mluvením zakrýt: z. nepříjemnou otázku, nepředložená slova; z. své pohnutí; abychom nezamluvili, proč jsme přišli 2. též z. si (co) objednávkou, zakázkou si předem zajistit, objednat 1; (koho, 4. p.) zjednat, objednat 3: z. (si) pokoj v hotelu; telefonicky z. lístky do divadla; – z. (si) řemeslníka na příští den 3. (koho, 4. p.) zařídit, aby byl někdo přijat k pracovní aj. návštěvě; objednat 2: z. pacienta na určitou hodinu k lékaři; hovor. z. se u holiče vyjednat si předem přijetí †4. (koho, 4. p., komu) zavázat slibem ap.: z. dcerku (muži) k manželství (Wint.) zasnoubit, zaslíbit; — zamluviti se dok. 1. řidč. poněk. zast. (komu) zalíbit se: hleděla se z. všem lidem na světě (Preis.) 2. řidč. poněk. zast. zapovídat se, zabavit se 4: zamluvili se (sousedé) (Kun.) †3. (komu čím, k čemu) zavázat se (slibem ap.): z. se slibem těm, kdož... (Suš.); z. se králi k věrnosti stálé (Pal.); z. se (muži) k stavu manželskému (Wint.) zaslíbit se; — ned. zamlouvati, z. se