zamořiti dok. (3. mn. -í) 1. zprav. odb. (co, koho čím) postihnout ve velké míře nakažlivou chorobou, napadnout škůdci n. znečistit něj. škodlivinou: z. kraj tyfem; dobytek zamořený slintavkou; kultura zamořená mandelinkou bramborovou; radioaktivní zamoření; z. terén bojovými otravnými látkami; přen. expr. tělo zamořené leností (K. Čap.) zachvácené 2. (co čím) vůbec zaplnit ve velké míře něčím nežádoucím, nepříjemným: z. byt štěnicemi; pole zamořená plevelem; expr. Florencie je úžasně zamořena cizinci (K. Čap.) 3. zast. a nář. (koho, 4. p.) utrápit, umořit 1: (muž) měšťana bohatého zamořil (Wint.); vztek ho zamoří (Sokol)