zamračiti se dok. (3. mn. -í) k mračiti se; zachmuřit se, zakabonit se: nebe se zamračilo; neos. kvečeru se zamračilo stáhly se mraky; – neodpověděl, jen se zamračil; z. se na vetřelce; z. se na nepořádek na stole; tvář se hněvivě zamračí; čelo se svraštilo, zamračilo; úsměv zmizel, oči se zamračily; řidč. neos. v očích se mu zamračilo (Jir.); — zamračiti dok. řidč. zast. (co) 1. způsobit, že se obloha pokryje mraky: horko nebe jasné zamračí (Klác.); přen. (tou zprávou) duši z. (Klicp.) zarmoutit 2. k mračiti 1: z. čelo (Něm.), obočí (Havl.) 3. též z. si nář. zaplakat (si) 1: z., zahořekovat (Jir.); tam (na půdě) si zamračila (Jir.)