zanechati dok. (1. j. -ám, rozk. -nech, -chej, trp. -án, přech. min. -av) 1. poněk. kniž. (koho, co kde) odejít a nevzít s sebou; zůstavit (na místě); (koho, co jak; koho, co; †koho, čeho) odejít a přestat se o někoho, něco starat; odejít, vzdálit se od někoho, odněkud vůbec; nechat 1: odešel do války a mladou ženu zanechal doma; zanechala dítě v péči babičky; – kniž. z. někoho o samotě, o hladu, bez pomoci ponechat; z. děti bez dozoru; kněžna rozkazuje z. stáda (Vanč.) opustit; z. lidu věrného (Tyl); zanechte toto místo (Zey.); z. tento svět (Havl.) zemřít 2. (čeho; *co) přestat něco provozovat, něčím se zabývat; nechat 5, upustit (od čeho): z. nepřátelství; z. žertů; z. spory (Zey.); z. přetvářky; z. studií; z. řemesla a věnovat se obchodu; z. na čas cvičení ustat v nich 3. (co) vytvořit, způsobit a neodstranit; nechat 6 (jako stopu); (co; co komu) (při úmrtí) opustit něj. vlastnictví; nechat 6 (po sobě, jako dědictví): odešel a nezanechal tu ani řádky; z. ve sněhu hluboké šlépěje; z. po sobě nepořádek; z. po sobě dobrou památku; prostředí zanechalo stopy v jeho povaze; událost v nich zanechala hluboký dojem; – zemřelý zanechal (po sobě) velké jmění zůstavil; z. dětem dědictví; přen. kniž. zemřela mladá a zanechala (svému muži) dva syny 4. řidč. poněk. zast. (co, koho komu, čemu) bez vlastní iniciativy, vůle přepustit, trpně odevzdat; ponechat 1 (na starosti), přenechat 3: z. péči o živobytí rodičům (Něm.); z. někoho osudu; byl zanechán sám sobě; — †zanechati si dok. nechat si, ponechat si, podržet 4: z. si několik kousků polí (Herb.); z. si úsudek (o něčem na pozdější dobu) (Havl.)