zaniknouti dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. skončit své bytí, přestat existovat; pominout 2, 1, zajít 7 (op. vzniknout 1): tady ležela vesnice, ale již dávno zanikla; jeho rod zanikl docela; časopis po několika ročnících zanikl; zaniknutí starých řádů; až zanikne příčina svárů; konečně den zanikl a noc se rozvalila (Wint.) minul; koženky úplně tu zanikly (Herb.) přestaly se nosit; práv. zaniknutí práva, nároku 2. (kde; ~; kam) (o něčem, někom vnímaném sluchem, poněk. zast. zrakem) přestat být slyšen, poněk. zast. viděn; ztratit se, zmizet (z očí): slova zanikla v hlučném smíchu; kroky v dálce zanikly; harmonika dávno zanikla (Šlej.) umlkla; poněk. zast. skály zanikly v hustém šeru (Jir.); jezdec zanikl v sosnách (Lum.); slunce záhy zaniklo (Jir.) zapadlo 3. řidč. neuplatnit se, zapadnout bez povšimnutí, bez ohlasu (op. vyniknout 2, 1): obraz nevhodně umístěný zanikl; jejich děti v životě nezaniknou; (básník) po krátkém působení zanikl (Ner.); — ned. zanikati