zapáchati ned. (1. j. -ám) 1. (~; čím) vydávat, šířit zápach; páchnout 1 (op. vonět 1): staré vejce silně zapáchalo; zapáchající stoka; ošklivě z. tabákem, česnekem; z. plísní; z. špínou smrdět (ob.); voda zapáchala rybami byla cítit (ob.) ♦ čím hrnec navře, tím zapáchá (přísloví) 2. poněk. zast. expr. (čím) jevit stopy něčeho, být podezřelý z něčeho; páchnout 3 (kniž.): vše, co zapáchalo novotou (Pal.); z. vlastenectvím (Tyl), obchodem (Zey.), materialismem (Jir.), lokajstvím (Mach.); ta celá věc zapáchá čertovinou (Kosm.) †3. páchnout 2, vonět: jako by byliny sladčeji zapáchaly (Tyl); (cizincům) vlast bývá tam, kde kuchyně libě zapáchá (Pal.)