zapálený příd. 1. kniž. projevující nadšení, zápal (ve význ. 4), svědčící o zápalu; nadšený, zanícený 1: z. čtenář; byl z. divadelník horlivý; rodina z-á pro umění; byl do ženění celý z.; z-á tužba po svobodě (Lid. nov.) *2. silně vzrušený; silně zaujatý: se z-ou myslí vykřiknout (Havl.); – děvče z-é (Vach.) zamilované 3. ob. stižený zápalem (ve význ. 6); zanícený 2: z-é plíce; z-á rána; do červena z-é oči 4. zčervenalý, zardělý: tváře z-é jako pivoňky; odběhla ven celá z-á; z kuthanu složila krásně z-ou kachnu (V. Mrš.) do červena upečenou 5. (zprav. o ovoci) začínající červenat, zrát: z-é slívy, jahody; → přísl. k 1, 2 zapáleně: kniž. z. jednat, hovořit; – zř. z. vyhrknout (Hlad.) hněvivě; → podst. k 1 zapálenost, -i ž.: kniž. z. myšlenkou (H. Dvoř.); chlapecká z. (Drda); z. pro věc, pro umění; — v. též zapáliti, z. se