zapalovati ned. 1. k zapáliti 1-5: z. plyn; z. si cigaretu; nacpal dýmku a zapaloval; přen. ty oči její zapalovaly mužská srdce (Baar); otevřela kamna a zapalovala (Rais) podpalovala; hut. z. pec; – z. na kopcích ohně; z. ohňostroj, žháři zapalovali vesnice; loupežníci loupili, zapalovali (Olb.) zakládali požáry; – z. svíčky na vánočním stromku rozžíhat, rozsvěcovat; přen. rudé slunce zapaluje oblaky tam na západě (Slád.) ozařuje, rudě zbarvuje; ♦ zast. ob. z. svíčku ďáblu i pánubohu předcházet si obě strany, být obojaký, vypočítavý; – řidč. kniž. (ďábel) zapaloval žádost po životě (Jir.) rozněcoval; nemá světelné oči, jaké zapalují smích (Mart.) budí; – kniž. nedočkavost zapaluje hlavu (Bran.) zbavuje rozvahy; dovedl z. zástupy jako řečník uchvacovat; umění musí z.; bojovné, zapalující představení 2. sklář., ker. (co) ustalovat žárem, vpalovat: z. barvu na skle, na porcelánu; — zapalovati se ned. 1. k zapáliti se: fosfor se na vzduchu zapaluje samovolně, uhodí sucho tak veliké, že se z toho až lesy zapalují (Svět.) chytají; tech., motor. zapalování motoru; – řidč. obloha se zapalovala hvězdami; jak se na východě zapaluje nebe u samé země (Baar) začíná rudnout; – kniž. z. se zlostí (Jir.); z. se velkou vášní (Včel.); z. se teoretickým zájmem (V. Math.); kdy se jim srdce zapalují proti Sigmundu (Jir.); – ob. rána se začíná z.; zast. slyšeli (od lékaře), že se mu zapalují plíce (Prav.) dostává zánět plic; – zř. z. se v tváři červenat se, rdít se 2. (zprav. o ovoci) začínat se červenat, zrát: třešně, švestky se již pěkně zapalovaly; ♦ ob. expr. už se jí zapalují lýtka začíná projevovat zájem o chlapce