zaplavati dok. (1. j. -u, rozk. -plav, -vej) 1. (též kniž. a poněk. zast. zaplovati) řidč. krátce, chvíli plavat (ve význ. 1): u stavidel bylo Vrané zaplovati (Hol.); přen. oči jí zaplavou (Svatoš) zaslzí 2. sport. (co) plaváním (ve význ. 1) zdolat, urazit; být schopen plaváním zdolat, urazit, dosáhnout; uplavat 2: z. 100 m v rekordním čase; – zaplave 200 m za dvě a půl minuty; sport. publ. z. nový světový rekord *3. (kam) plavným letem zamířit: (kolihy) zaplavaly k lukám (Jes.) 4. též z. si hovor. expr. projevit (při zkoušce ap.) neznalosti, nejistotu ap.: občas (si) u zkoušky z.; přednášel plynně a pojednou zaplaval; herec zaplaval na jevišti; — zaplavat si dok. (s chutí) se věnovat něj. dobu plavání (v. za- II): rád si z. několikrát napříč řekou