zapomenouti (min. -mněl, -menul, trp. -menut, přech. min. -mněv, -menuv) (zast. a nář. zapomněti H. Dvoř., *zapomníti Slád., Vrchl. aj., 3. mn. -í, podst. -mnění) dok. 1. (co; na koho, co; zast. a kniž. koho, čeho Šmil.) nepodržet v paměti něco, někoho; přestat něco umět, znát (op. zapamatovat si): z. jméno ulice, něčí adresu, číslo telefonu, název knihy; zapomněla, proč přišla; zapomněl, že na něho čekají; to, co uměl, už dávno zapomněl; v cizině z. svůj mateřský jazyk; po letech z. na své spolužáky; z. na způsob, postup, metodu práce; zachovat jména v paměti k nezapomenutí trvale; ve spoj. z. jedno pro druhé; z. na něco jako na smrt zcela; nezapomeň (na) svou řeč připomeň si, o čem jsi začal mluvit; žert. nezapomenout na navrátila pamatovat na návrat (domů) 2. (co, nač) přestat si uvědomovat, mít na paměti; neuvědomit si: zapomněla jsi, že máš poděkovat?; četl, aby zapomněl na starost; z. na úmluvu; při stavbě tunelu se zapomnělo na ventilaci 3. (na koho, co; ~; poněk. zast. koho, co; zast. a kniž. koho Svět., čeho Třeb.) přestat na někoho, něco vzpomínat, myslit (zprav. s citovým zaujetím), přestat něco (zprav. bolestného) pociťovat: nemoci z. na svou první lásku, na léta pohody, na vzdálený domov; z. na starou bolest; po smrti dítěte se matka přestěhovala, aby zapomněla; poněk. zast. jakpak zapomenu babičku? (Něm.); z. svou slávu (Ner.) 4. (na koho, co; zast. a kniž. koho Dyk, čeho Arb.; ~) přestat o někoho, něco dbát, někoho, něčeho si hledět, někoho, něco mít v patrnosti: byl tak zabrán do hry, že zapomněl na přátele, na všecko kolem sebe; z. na své dobré chování, na svou čest; z. na únavu a nebezpečí při záchranných pracích; hledat zapomenutí v drogách 5. (co, nač; zast. a kniž. čeho) vyhladit z paměti vzpomínku na něčí provinění; zprav. v záp. nezapomenouti (komu co, zast. a kniž. komu čeho) nepřestat si pamatovat něčí dobrý n. špatný skutek: z. urážky, příkoří; zapomeň, čím jsem ti ublížil; zapomeňte (na to), co jsme vám udělali; vše zapomenuto, odpuštěno; – nikdy mu to nezapomenu, že se mě ujal, že mi pomohl; toho by mu nezapomněla (Svob.) 6. (s inf.; co) pro selhání paměti něco neučinit, nezařídit ap.; opomenout, opominout: z. koupit chléb; z. natáhnout hodiny; z. nalistě podpis a razítko; zapomněl, že má schůzi; nezapomeň zamknout byt 7. (co; zast. a kniž. čeho Erb.) pro selhání paměti někde nechat ležet; nevzít (s sebou): z. (si) doma klíče nechat; z. ve vlaku kufr; z. deštník; je roztržitý, každou chvíli něco zapomene; hovor. expr. z. se u někoho (Vlč.) zdržet se (na návštěvě) 8. (na koho) nepostarat se o něčí hmotný prospěch, neobdařit někoho přízní: z. na hosta s obědem; mít dobré srdce, nezapomenout na staré lidi; nezapomenout na děti s dárky; byl sobecký, nikdy na sebe nezapomněl; — zapomenouti se dok. 1. (~; †na kom) pozbýt rozvahy a dopustit se něčeho nenáležitého, násilí ap.; neopanovat se, neovládnout se: tak se zapomněl, že uhodil ženu; zapomněl se a zas se opil; ode mne pryč, ať na tobě se nezapomenu! (Hál.) †2. (nad kým, čím; na koho, co) provinit se na někom, něčem: tomu nevěří, aby se nad svými tak nadobro zapomněl (Rais) prohřešil se proti nim; tak velice se z. nad národem svým (Havl.); z. se na ouřad a důstojenství své (Pal.) 3. ob. (~; s kým) spustit se 5: ona je dobře vychovaná a nezapomene se (Preis.); s kým se (dívka) tak zapomněla (Šim.) ○ předp. po-, po- se; — ned. zapomínati, z. se