zapracovati dok. 1. (koho, 4. p., do čeho, v čem) obeznámit s prací v urč. oboru: z. učně do techniky práce; být dobře zapracován ve svém oboru 2. (co do čeho) vpravit 2, vpracovat: sukně zapracovaná do živůtku všitá; kuch. z. mouku do těsta, prášek do pečiva; zeměd. řidč. zapravit: z. hnůj do půdy 3. hovor. začít intenzívně pracovat: dovede z.; přen. v Peterkovi zapracuje prudká vlna (pohnutí) (Šrám.); — zapracovati se dok. (do čeho, v čem; ~) obeznámit se s prací v urč. oboru: z. se do obsluhy stroje; z. se v novém oboru; rychle se z.; — zapracovat si dok. (s chutí) se věnovat něj. dobu něj. práci (v. za- II): z. si na zahrádce; z. si u nového stroje