zarmoutiti dok. (3. mn. -í, rozk. -rmuť, trp. -cen) (koho, co) k rmoutiti; rozesmutnit: dopis ji velmi zarmoutil; ten člověk nikoho nezarmoutí, zarmoutiti se dok. (~; nad čím; †z čeho Havl.; *čím Podl.) k rmoutiti se: když to uslyšel, zarmoutil se; z. se k smrti velmi; z. se nad nemocí svého dítěte