zaručiti dok. (3. mn. -í) 1. (co komu) (odpovědně, závazně) zajistit 1; odpovědně, závazně prohlásit za pravdivé: z. svobodu tisku zákonem; zaručili mu beztrestnost; chtěl z. dětem bezstarostnou budoucnost zabezpečit; – z. tu zprávu nemohl 2. (co) zajistit splnění finančního závazku někoho jiného v případě, že on sám jej nesplní: z. něčí úvěr; nezaručené výpůjčky *3. (co) dát jako záruku za něco: z. život a krev za poctivost (Havl.); — zaručiti se dok. 1. (za co, koho komu) zavázat se nést následky v případě nenáležitého stavu, nenáležitého jednání někoho: z. se za jakost zboží, za správnost postupu; z. se za své svěřence; z. se organizaci za nového člena 2. (za co komu) odpovědně, závazně někoho ujistit o tom, o čem jsme pevně přesvědčeni: zaručím se (vám) za to, že se jim nic nestane; z. se za přítelovu poctivost 3. (za koho) zavázat se splnit finanční závazek někoho jiného v případě, že on sám jej nesplní; (za co čím) zavázat se něco nahradit: z. se za případné škody svým majetkem; — ned. zaručovati, z. se