zase, zas (nář. zasej Nov., zasejc Klost.) přísl. 1. vyjadřuje opakování něj. děje n. stavu n. jeho pokračování po kratším přerušení; znovu, opět 1: za rok se z. sejdeme; z. se začal dusit, topit; ceny z. stouply; pak se z. dal do psaní; zastavil se a šel z. dál 2. ve spoj. teď z. vyjadřuje, že přišla, přijde, zprav. znovu, vystřídáním na někoho, něco řada; opět 2: teď jdi z. ty; teď z. zpívali oni; teď z. se objeví červené světlo 3. při uvádění několika skutečností vyjadřuje jejich protiklad, opak, různost; naproti tomu, naopak: hned prší, hned z. svítí slunce; jedni byli z města, druzí z. z venkova; on zpíval, já zas hrál na kytaru; my jsme mladí, vy z. zkušení 4. (v oslabené citosl. platnosti) zdůrazňuje citový n. významový obsah věty n. větného členu; přece 2, tedy 3: jestli si myslíš, že to udělám, tak to z. ne; (tak) to z. já znám, takovéhle řeči; kde z. vězí?; a to jste zas pěkná hospodyně, když se po ničem neptáte (Rais); ob. a (tak) to z. jo samozřejmě ano; a to z. ne, a to z. prr! vůbec ne; já jsem chudá, ale na čest držím, to z. jo (K. Čap.) †5. zpět, nazpět: z těch, kteří zase přišli, byl nejeden zmrzačen (Jir.)